Ekologie není sranda, vážení

Kauza obalový materiál a co s ním?

Vyspělejší část lidstva se po sto letech zase dostala do situace, kdy chce něco řešit  – a nemá dost nástrojů, aby to řešit mohla. Mám tím na mysli ekologii.

Tato mapa například ukazuje, kolik se vyprodukuje v EU odpadu jenom na obalech a je to přepočítáno na 1 osobu a 1 rok.


Ve vyspělých Evropských zemích, tedy v původní patnáctce, je to v průměru až 175 kilogramů obalů na hlavu. To znamená → přepočítáno i na kojence.

V některých zemích, jako v Irsku, se to pokoušeli řešit tak, že zavedli třeba daň na plastové pytlíky. Absolutně to nepomohlo. Ve Velké británii představuje obalový materiál z plastu až 1 třetinu tohoto typu odpadků (33 procent) z čehož jsou plastové pytlíky v různých formách zastoupeny 16 procenty, plastové lahve 9 procenty.

Ani ostatní obaly na tom nejsou nejlépe. Skleněné lahve a různé zavařovací a jiné sklenice zabírají 32 procent obalového odpadu, papír a karton 19 procent a různé plechovky a plechové nádoby 14 procent.

Dalším problémem je, že když už dokážete odpad vyprodukovat, musíte se ho taky umět recyklovat. Prostě se ho nějak zbavit. Takto si dokáží jednotlivé země poradit s recyklací.


Německo vyprodukuje na obalech strašné kvanta odpadků, ale také se jich dokáže zbavit a vrátit je zpátky do oběhu. Tím ve finále produkuje méně obalových odpadků, než Řecko, které na první mapce svítí zeleně.


Kauza úsporné žárovky

Další tragikomickou kauzou je akce „úsporné žárovky“. Dobrá zpráva je, že by Evropská unie chtěla šetřit s energiemi, což se jednak udělat musí, nejenom kvůli globální změně klimatu (jak se správně nazývá tzv. „globální oteplování“). Špatná zpráva je, že úsporné žárovky obsahují rtuť, kterou zase normální žárovky neobsahují.

Co je rtuť za svinstvo nemusím asi připomínat.

Pokud se taková fluorescenční žárovka dostane na smetiště, tak z ní rtuť unikne. Výrobci takových žárovek ale říkají, že to nevadí, protože množství rtuti, které se z takových žárovek uvolňuje, je mnohem menší, než množství rtuti, které produkují elektrárny ve snaze „vyživit“ staré nenažrané žárovky, které na svícení spotřebují asi 1 procento energie a zbytek přemění na teplo. Jinak řečeno, poměr pro úspornou žárovku vyzní dobře (když vydrží alespoň pět let).


Jenže výzkumníci teď říkají, že rtuť, která se nachází v úsporných žárovkách, se z nich na smetišti bude vypařovat, takže se do potravního řetězce dostane mnohem snáze, než když by jí emitovaly staré uhelné elektrárny.

A teď si jistě pokládáte otázku – a já na ní rovnou odpovídám: Ano, rtuť je v naprosté většině úsporných žárovek nezbytná. Je to součást jejich principu fungování, jinak by vůbec nesvítily.

Tak si vyberte…