Entries Tagged 'Věda' ↓

Magnetické vlny jsou od přírody neviditelné. Ale když se tomu trochu pomůže, stejně jako to zvládli výzkumníci z NASA, může z toho být docela zajímavá podívaná.

Tento příspěvek je tak trochu nevědecký. Je to jako bych tvrdil, že je možné postavit funkční perpetum mobile. Ve svém nitru jsem ale hluboce přesvědčen, že fyzikální zákony jak je známe dnes, popisují jenom ve zlomku to, jak tento svět a vesmír skutečně fungují. Nic proto není nemožné.

Zkusili jste si někdy položit otázku, kterou vyslovili bratři Wachovští ve filmu Matrix? Ta zněla: Může lidské tělo skutečně fungovat jako živá baterie? Může lidské tělo generovat elektřinu? Může tuto elektřinu předávat dále? Může být tento zdroj energie natolik silný, aby se dal změřit? Může třeba rozsvítit diodu…?

Může.

Všude v lidském těle probýhají elektro-chemické reakce. Málokdo ale umít tuto elektřinu znásobit, koncentrovat a předávat dále. Přesto je to možné.

Jedním z mála lidí, které měli takové schopnosti, by i „Dynamo“ Jack.

Tady je dokument, který jeho fenomenální schopnosti zachytil.

Schopnost „léčit se“ už není výsadou živých organismů. Začínají se objevovat chytré materiály, které si automaticky dokáží vyléčit i vážná poškození.

Příkladem budiž tato guma. Ač přepůlená žiletkou, při přiložení na poškozené místo proroste do své oddělené části a po hodině „hodině“ není poznat, že byl materiál poškozen.

Příklad takového chování materiálů není lidstvu neznámý. Můžeme vzpomenout něco tak nezničitelného, jako jsou želatinoví medvídci nebo žvýkačky. Faktem ale je, že průmyslové nasazení a uplatnění těchto poznatků může otevřít úplně nové možnosti. Co třeba udělat pneumatiku, která si přes noc opraví všechny oděrky? U které se automaticky zacelí díra po hřebíku?

Těch možností uplatnění budou tisíce.

Hvězda Slunce, posílající životodárnou energii na naší planetu, je vším možným, jenom ne stabilním tělesem. Uvnitř Slunce probýhají termonukleární reakce a hvězda v pravidelných intervalech pulzuje. Každých 5,5 roku se změní úroveň její solární aktivity, napřed se zvedne a pak zase sníží, a Slunce tak změní svojí tvář. Z poklidného beránka je po 5,5 roku zuřivě bouřící hvězda a po dalších 5,5 roku je zase klidná.

Jak to vypadá v praxi ukazuje toto video.

Vědecký experiment s výsokými frekvencemi – a hle, voda teče do kopce.

Japonští výzkumníci z University of Tokyo vytvořili myš, která se nebojí koček. Přišli totiž na to, že strach z predátorů ovlivňují u myší jejich genetické informace pro vnímání pachových vjemů. Zvířata se tedy svých přirozených nepřátel bojí už od narození a „strach“ začnou vnímat hned, jakmile svého nepřítele ucítí.

Výzkumníci tedy udělali to, že u myší geneticky modifikovali jejich centrum pro vnímání pachů.

Výsledkem je myš, která se přestala bát koček.

Jak to ve skutečnosti vypadá, když se myš postaví kočce? Názorný příklad z praxe :D

Nebýt magnetického pole země, sfoukli by nás jako svíčku. O čem je řeč? O bouřích na Slunci a o Slunečních erupcích.