Entries Tagged 'Letadla' ↓

Viděli jste někdy UFO? Asi ne. Ale určitě ho znáte z vědeckofantas­tických románů nebo z děl autorů sci-fi.

No a co si takhle jedno UFO vyrobit?

Je tu ale jeden problém.

Design UFO může být pro let v atmosféře velice nestabilní.

Naopak design létajícího talíře s otvorem uprostřed je sice stabilní, ale zase nemá prostor pro náklad.

Kombinace obou designů ale může přinést dobrou manévrovatelnost, prostor pro náklad a ještě benefity, které nemají ani současná letadla, která prošla více než stoletým vývojem.

Cyclogyro, radiální nebo také lopatková křídla, je více než stoletý vynález. Pracuje na opačném principu než radiální větrné elektrárny. Tedy vytváří proudění vzduchu jedním konrétním směrem. Jeho výhoda měla spočívat v tom, že se pomocí něho mělo dosáhnout jak kolmého, tak přímočarého dopředného letu.

Bez ohledu na to, že byl tento princip založený na „padlech“ objeven před mnoha a mnoha lety, do vzduchu se nikdy nedostal. Patentová komise příslušného úřadu v USA dokonce tento vynález zařadila mezi bláznivé, nikdy nerealizovatelné nápady.

Jak by se asi tito slovutní pánové tvářili na počin výzkumníků ze Singapore National University, kteří dali dohromady robotický systém, pomocí něhož jasně prokázali, že cyclogyro může létat a že se dokonce může vznášet na místě?

Taky je onen důkaz.

Pravděpodobně nejtěsnější start rádiem řízeného letadla.

Bez rázové vlny a bez akustického třesku – tichý a k životnímu prostředí šetrný letoun pro nadzvukovou přepravu.

Sen pro 21. století se ale možná stane brzkou realitou díky QSST – aneb Quiet Supersonic Transport.

Poměrně náročné manévry na malém prostoru. Skoro by člověk řekl, že každou chvíli o sebe musejí zavadit listem rotoru – nebo že foukne náhlý poryv větru a jsou v sobě.

Ale naštěstí to tentokrát dobře dopadne.

Společnost Virgin Galactic se snaží odstartovat komerční lety do vesmíru.

Ty by měly být dostupné nejširší veřejnosti už v roce 2009.

Za 200 000 dolarů by měl zákazník dostat intenzivní 3 denní trénink na základně v Novém Mexicu a po jeho úspěšném absolvování výlet vesmírným korábem za hranice atmosféry.

Očekává se, že s nárůstem počtu těchto letů klesne i jejich cena.

Je dost pravděpodobné, že se časem objeví i nějaké kosmoletecké společnosti a kosmoletečtí dopravci s cenami za výlet tak nízkými, že je bude možné považovat za obdobu a soupeře pro nízkonákladové a nízkorozpočtové letecké společnosti.

Proč? No ona není totiž rychlejší cesta okolo Země, než si to střihnout zkratkou přes vesmír, kde vás netrápí odpor vzduchu a můžete si to svištět 27 tisíc kilometrů v hodině. Když už jste totiž jednou ve vesmíru, obletět zemi vám nemusí trvat déle, než 7 minut. Navíc kdybyste třeba cestovali z Prahy do New Yorku a odstartovali z Prahy v 16,00 hod, přistanete v New Yorku v 7:00 ráno tamního času. Fakticky omládnete o nějakých 9 hodin, protože poletíte proti směru otáčení Země.

Tady je jejich promo video.

Možná tomu nebudete věřit, ale poslední dobou dělám to, že se učím létat s vrtulníkem.

Ne ovšem s normálním vrtulníkem – ale s dálkově ovládaným vrutlníkem E-flite Blade CP Pro.







Na obrázku to možná nevypadá, ale vrtulník je to velký jako kráva. Krom toho bych nikdy neřekl, že naučit se s něčím takovým létat, bude tak těžké. Prakticky jediné co po tom necelém týdnu tréninku umím, je „bruslení“, kdy s vrtulníkem smýkám po podlaze tam a zpátky a kromě toho jsem se ještě naučil „skoky“, kdy se mi ho podaří trochu zvednout do vzduchu (a pak s ním třísknout o zem).

Obtížné je to proto, že vrtulník se ovládá ve třech osách. Jedna je pro klonění (dopředu, dozadu, doleva, doprava), druhá je pro stoupání a klesání (přidává a ubírá otáčky hlavního rotoru) a třetí je pro otáčení vrtulníkem kolem vlastní osy (doprava a doleva).

Když pohnete jedním ovladačem, automaticky to ovlivní chování celého vrtulníku. Takže se snažíte balancovat jak nejlíp dovedete, ale vrtulník se pořád někam naklání a pořád vám někam utíká.

Než si uvědomíte, jak máte stroj vyrovnat a kterou páčkou pohnout, tak jde stroj k zemi. Vůbec netuším, jak to udělat, abych ho udržel na místě a aby se mi normálně vznášel. Pochopitelně u něčeho takového stačí jedna rána a křehký stroj je na maděru, takže mám při každém letu docela bobky.

(Krom toho mám pocit, že mi tam chybí jakési gyro a k tomu nemám vyvážený ani jeden rotor).