Ve firmě Adidas mají oddělení, které se specializuje na obuv pro sportovce. Lépe řečeno, pro špičkové sportovce a pro šampiony. To znamená, že to co dávají jim, nedávají k dispozici běžné veřejnosti. A jedním z produktů z konce roku 2002 byly také kopačky nazvané Predator.
Měly speciální bočnice, výbornou podrážku s protiskluzovými hroty, mikrovlákna, karbonové výztuhy, asymetrický kotník na vnitřní straně – prostě všechno, co byste od perfektní kopačky očekávali. Jenže Adidas je nechtěl dát vůbec do výroby, protože se sportovcům, kteří je testovali, zdály příliš těžké.
Firma Adidas tedy nechala tyto kopačky takzvaně „u ledu“ a věnovala se jiným projektům. Pak ale někoho napadlo, že by bylo docela dobré poslat je vědcům do laboratoře, jestli by je nedokázali nějak odlehčit, prostě z nich něco ubrat nebo něco změnit, aby zkrátka nevážily tolik.
A tak teda dva páry prototypů putovaly do speciálních laboratoří do USA a čekalo se na výsledky.
Jenže vědci v USA nakonec zjistili, že kopačky vůbec nejsou těžké, že vůbec nepotřebují odlehčit, že jediné, co je u nich problém, je rozložení hmotnosti. A tak si s rozložením hmotnosti „trošičku“ pohráli.
Výsledkem jsou kopačky, díky kterým se dá kopnout přímá střela na bránu ze vzdálenosti 54 metrů.
Ve fotbale se tedy začíná prosazovat nesmírně sofistikovaná technologie. Třeba kopačky PUMA v1.08 i FG byly udělány jenom proto, aby přidaly křídelním hráčům rychlost. Rozdíl v rychlosti hráče s těmito kopačkami na nohou a hráče bez nich může být 4 až 5 procent – a to už je sakra rozdíl.
Mimochodem, kopačky Predator PowerSwerve začal jako první používat David Backham.