Budoucností biopaliv jsou řasy. Důvodem je to, že řasy jsou nejrychleji
rostoucí vegetací na planetě. Na pěstování jsou nenáročné. A co jsou
to vlastně ty řasy? Tak to je onen „žabinec“, který každoročně
zamořuje tuzemské vodní nádrže a přehrady, jakoby bez příčiny.
Mikro-řasy rostou při dostatku slunce a živin opravdu, ale opravdu rychle.
Přitom jsou velmi nenáročné. A sklizeň je možné dělat do týdne.
U některých druhů i dříve.
Další nespornou výhodou je to, že řasy nikdo nejí. Konzumují se jenom
některé větší druhy (v Asii a podobně), takže jejich masová produkce by
neměla vliv na ceny potravin.
Mezi tím jsem se ovšem nedostatečně věnoval problematice výdrže. Tedy
tomu, co jednotlivé typy elektráren snesou, co vydrží a co jim opravdu
nedělá dobře.
Naplno je třeba říct, že některé větrné elektrárny jsou náchylné
k destrukci, která může být způsobena silným větrem, vibracemi nebo
únavou materiálu.
Takhle třeba dopadla jedna axiální větrná elektrárna v Dánsku.
Nová inovace na poli větrných elektráren. Turbína se jmenuje „Helix“ a
má některé unikátní vlastnosti.
Ty „boule“ jsou na lopatkách proto, aby se zvětšila plocha turbíny.
Vychází se ze známého fyzikálního principu, že stejný tlak působící
na větší plochu = větší síla. Takže tato turbína dokáže k produkci
elekřiny využít i menší vítr, než potřebují tradiční turbíny
stejné velikosti.
Ještě stojí za zmínku, že je to vertikální elektrárna, takže odolává
turbulentnímu prostředí a hodí se i do měst.
Jejím smyslem pochopitelně není nahradit tradiční zdroje elektřiny, ale
prostě snížit účty za elektřinu. A to myslím bude pohodlně
splňovat.
Clean Venture 21 vyvinulo nový typ solárního panelu. Jejich „Spherical
Silicon Solar Array“ (Kulový křemíkový sluneční panel) je vyroben
z křemíkových koulí které mají 1 mm v průměru a jsou umístěny do
jakéhosi reflexního pohárů který má šířku od 2,2 do 2,7 mm.
Koule zachycuje a uchovává příchozí světlo na svojí n-Si bázi (nebo
povrchu koule) a přenáší ji na p-Si (což je vnitřek koule), který je
napojen na p-elektrodu.
Efektivita takových panelů je od 10% do 12 procent a firma si slibuje, že
v budoucnu dosáhne 13 nebo 14%.
Tento typ panelu je 5 krát levnější, než panely tradiční, protože
používá 5× méně materiálu a spotřebuje při výrobě polovinu
energie.
Chovatelé zvířat mají jeden docela velký problém. Jak svoje zvířata
udržet v kondici, aby netloustla?
Se psem můžete běhat nebo jezdit na kole (vy jedete, pes běží). Co ale
uděláte s kočkou? Když jí pustíte ven, tak se vrátí tak za tři dny
(pokud jí něco nepřejede), bude pokousaná, poškrábaná a v hrozném
stavu. Když jí nebudete dávat žrát, tak se nevyspíte.
Tak lidi pro svoje mazlíky vymýšlejí různé rotující bubny, kde kočka
může běhat tak dlouho, jak se jí jen bude líbit. Někteří to zařízení
vylepšují ještě tak, že když se kolo několikrát otočí, vypadne
z kaslíku nějaké to jídlo (pro kočku) – takže se kočka naučí
v bubnu běhat mnohem snáze.
Takhle to funguje v praxi i bez jídla.
Když jsem to viděl, tak mě napadlo, jestli by se na ten buben nedalo třeba
přidělat dynamo nebo alternátor… byla by to docela levná energie… navíc
ekologická ;o)
S jídlem by se taky nemuselo šetřit, tlustší kočky by díky větší
váze mohly mít větší výkon.....
Toyota Prius je normálně hybrid. Kombinuje zážehový benzínový motor a
elektromotor.
Funguje tak, že všechnu přebytečnou energii, které auto během provozu
nakumuluje (během brždění a podobně) uloží do baterií. Pak baterie
využívá jako zdroj energie a pohání energií z nich v automobilu
instalovaný elektromotor (elektromotor pak nahrazuje motor jako pohonnou
jednotku).
Tím může dosahovat (na benzínový motor) hodně slušných výsledků
spotřeby a emisí CO2.
V Americe je ale firma Solar Electrical Vehicles, která šla ještě dál.
Na střechy hybridních automobilů montuje solární panely a do kufru jim
dává sadu několika velkých lithium-ionových baterií.
Funkce je taková, že auto se dobíjí nejenom za provozu, ale i když stojí.
Výsledky jsou takové, že auto dosahuje v průměru až o 26 procent
nižší spotřeby a na kratší vzdálenosti je spotřeba ještě nižší.
Je to chytré řešení. Většina aut dnes slouží pro přesuny z práce do
práce. Někdo si auto vezme ráno, když spěchá do práce a to auto pak celý
den stojí před místem, kde pracuje, a pak zase ten člověk spšchá
domu – a to jeho auto zase dlouhou dobu stojí před jeho domem.
Elektrické solární panely nejsou tak nevýkonné – nebo, lépe
řečeno – současné elektromotory jsou tak nenažrané, že je solární
panely nestíhají dostatečně vyživovat během jízdy. Ale když auto stojí,
třeba i v zácpě, je dost času na to, aby se dobyly v kufru umístěné
baterie a aby se stihlo nashromáždit dost energie na další jízdu.
Předpokládám, že v Čechách by někteří šetřílci dokázali jezdit
prakticy zadarmo.
V Německu přišli na nový způsob, jak získávat elektrickou energii
z vody. Vodu z řeky (nebo jiného vodního toku) vyvedou do zvláštního
kanálu, který je zakončen smyčkou. Dole pod smyčkou je otvor.
Jak voda vytéká otvorem, tvoří vír (jako třeba u vás doma v umyvadle) a
ten pohání v otvoru umístěnou radiální turbínu.
Autoři vytvořili i speciální boční přepad pro přebytečnou vodu a
tvrdí, že je tato elektrárna šetrná k rybám, protože je svými lopatkami
nerozseká.
Tento zajímavý projekt se nachází v Seville, ve Španělsku. Obsahuje
40 podlažní věž, která je obklopena 624 solárními panely. Tyto
solární panely poskytují dostatek energie na to, aby mohla elektrárna
napájet 60 000 domácností.
Solární panely jsou navíc hybridní, působí tedy zároveň jako
fotovoltaický článek a zároveň jako zrcadlo.
Pomocí počítačů a senzorů se sleduje pohyb slunce po obloze (nebo
přesněji pohyb zeměkoule vůči slunci) a jednotlivé panely jsou natáčeny
tak, aby odrážely sluneční paprsky na vrcholek věže. Na vrcholku věže je
umístěn receptor, solární receptor, kde se pomocí paprsků ohřívá voda
až na 400 stupňů Celsia. Pára pak pohání turbíny jako v normální
elektrárně.
