Entries Tagged 'Články a názory' ↓

Přes všechny potíže a přes stížnosti obchodníků na příliš nízké marže… prodeje video her dosáhly v roce 2006 jenom v samotných USA 13,5 miliardy dolarů. To je meziroční nárůst o 18 procent (takže skoro o pětinu).

Z nevinné zábavy inženýrů a uhrovitých děcek, se v průběhu let stal megalomanský byznys.

Nárůstu pomohlo uvedení Xbox 360 a dalších konzolí. Analytici předpokládají, že rok 2007 by mohl být ještě lepší, než rok 2006, protože na konci roku byly uvedené nové herní konzole Playstation 3 a Nintendo Wii, které si získaly (zejména Wii) jistou popularitu.

Stejně tak rostly prodeje s doplňky pro videoherní systémy. Přesná čísla nejsou známá, ale jen v roce 2005 se prodalo doplňků pro Sony PSP a Nintendo DS za 10,5 miliardy dolarů a v roce 2006 se to odhaduje na 12,5 miliardy dolarů…

Nejvíce prodávanou hrou na konzole byl titul Madden NFL 2007 od Electronic Arts a na PC šel nejlépe na odbyt titul World of Warcraft od Blizzard a Vivendi Universal. Stejně by to mohlo být i v roce 2007, protože Blizzardi vydali hodně očekávaný expansion pack pro World of Warcraft, nazvaný Burning Crusade.

Blizzard už má 8 milionů předplatitelů World of Warcraft a na jejich účty podle nových čísel teče přes 15 milionů dolarů měsíčně, právě jenom za předplatné…

Na válce formátů prodělá zase jenom normální uživatel. Myslím jako fakt normální uživatel. Spoustě lidem to musí dojít, že když si obyčejný smrtelník koupí přehrávač, tak prostě očekává, že bude přehrávat filmy. Ne že bude přehrávat jenom nějaké filmy. Prostě očekává, že když do něj vrzne CD z půjčovny nebo z obchodu, že si vychutná donesený film. No jo, ale zkusí ho do přehrávače nacpat jednou, podruhé a pak poběží přehrávač honem rychle vrátit.

Prodavač mu nikdy nevysvětlí, že tohle je válka formátů a že mašinka co si koupil, zrovna ten jeho formát videa prostě nepodporuje.

Místo toho bude ve všech obchodech viset velká cedule s nápisem: „Pozor! Pozor! Tento přístroj nepřehrává hnědá, modrá, zelená, ani jakákoliv jiná CD !!“

Velmi se mi líbí snaha výrobců udělat „hybridní“ nebo také „combo“ přehrávače, které zvládnou všechno. Mít v jednom přístroji CD, DVD, HD-DVD i Blu-Ray je prostě dobré. Problém je v tom, že třeba LG to se svým HD-DVD / Blu-Ray Combo přehrávačem BH100 sice zkouší, ale se střídavými úspěchy a neúspěchy. Na každý typ formátu totiž navazují další interaktivní funkce (třeba BD-J nebo iHD), které by měl přehrávač také umět/podporovat.


Jenomže je to tak, že specifická funkce, třeba pro Blu-Ray, automaticky vylučuje jinou, pro HD-DVD. Takže se ukazuje, že bude spousta zařízení (včetně toho od LG), které budou umět na 100 procent jenom jeden formát a druhý tam bude jen jaksi „bokem“, aby se neřeklo. Fakt normální uživatel zase zapláče.

Pevné disky založené na Flash technologii

Tradiční pevné disky jen tak z počítačů nezmizí. Ale v roce 2007 se stále ve větší míře budou objevovat pevné disky, (přesněji řečeno záznamové jednotky), které budou založeny na Flash technologii (paměťové buňky). Jejich výhoda je, že neobsahují žádné mechanické součásti. Jsou spolehlivější a v mnoha případech i výrazně rychlejší.

Nevýhodou je omezený počet přepisů/zápisů a vysoká cena.




Levnější a větší LCD panely

Produktivnější využití počítače je nemyslitelné bez kvalitního zobrazovacího… …zařízení. Čím větší obrazovka, tím lépe. V roce 2007 se začnou objevovat monitory s obrazovkou o úhlopříčce až 40 palců a další širokoúhlé monitory. Vedlejším efektem bude to, že menší zobrazovací zařízení budou dostupná za mnohem přijatelnější ceny. Masivní nasazení pak lze očekávat u LCD displejů s úhlopříčkou 19" a 21".





Menší „druhé“ obrazovky pro NoteBooky

U Notebooků se začne rozmáhat trend „dvou“ displejů. Technické řešení se bude objevovat zhruba ve dvou variantách.

V prvním variantě bude jeden, větší displej uvnitř NoteBooku a druhý, menší, bude navrchu. Ten menší bude fungovat, i když bude NoteBook zavřený a bude sloužit k „běžným“ činnostem. K přečtení emailu, editaci adres a tak dále.



V druhé variantě bude druhý menší displej součástí samostatného zařízení, které se k NoteBooku bude jenom připojovat. JIným slovy, NoteBook si rozložíte na více dílů a s sebou si vezmete jen to nejnutnější. Třeba přehrávač.




DirectX 10

API pro vývoj nové generace počítačových her. Umožňuje programovat lepší a vyspělejší grafické efekty. Jeho masivní rozšíření však lze očekávat dříve, než na konci roku 2007.


Bezdrátové připojení všude

Možnosti bezdrátového připojení k internetu se i nadále budou rozšiřovat. Tento druh připojení bude stále populárnější pro svojí flexibilitu a vzrůstající kvalitu. A tak prakticky v každém počítači a NoteBooku bude například WiFi přípojka jako standard.

Pamatujete si na článek od Blaka Rosse, který si bral na mušku Google „tips“?. Teda textovou reklamu Googlu na jeho vlastní produkty? Celou situaci jsem podrobně rozebíral, vysvětloval, jaké to může mít (má) následky a jak by se to mohlo odrazit na dobré pověsti Googlu.

Dneska už je všechno jinak. Stalo se to, co asi nikdo neočekával. Google všechny svoje „tips“ odstranil. Stalo se tak v tichosti a bez nějakého varování nebo tiskové zprávy.

Otázka je, jestli to znamená, že jde Google tak říkajíc do sebe a nebo jestli se třeba za čas zase tips neobjeví, v jiné podobě.

Ať už to dopadne jakkoliv, tolik negativní pozornosti, zejména od vlivné skupiny uživatelů internetu, by asi nestrávil nikdo.

Výčet 8 nejočekávanějších počítačových her pro rok 2007. Seřazeny jsou podle „míry očekávanosti“, kterou jim přisuzují herní novináři.

Začínáme tedy číslem 8 a následuje 7, 6, 5, až po hru, o které se předpokládá, že bude světovým hitem roku 2007.

8) Unreal Tournament 2007
(Datum uvedení: První kvartál 2007)

(Obrázková galerie na Games.Tiscali)





(Video ze hry)


7) Hellgate: London
(Datum uvedení: Třetí kvartál 2007)

(Obrázková galerie na Games.Tiscali)



(Video ze hry)


6) Stalker: Shadow of Chernobyl
(Datum uvedení: První kvartál 2007)

(Obrázková galerie na Games.Tiscali)



(Oficiální trailer)




5) Command & Conquer 3: Tiberium Wars
(Datum uvedení: 28. březen 2007)

(Obrázková galerie na Games.Tiscali)



(Oficiální trailer)



4) Half-Life 2: Episode Two
(Datum uvedení: Druhý kvartál 2007)

(Obrázková galerie na Games.Tiscali)



(Video upoutávka)



3) Bioshock
(Datum uvedení: Červen 2007)

(Obrázková galerie na Games.Tiscali)



(Video upoutávka)


2) Crysis
(Datum uvedení: Červen 2007)

(Obrázková galerie na Games.Tiscali)



(Průlet, ukázka technologie)



1) Spore
(Datum uvedení: Třetí kvartál 2007)

(Obrázková galerie na Games.Tiscali)



(Autor Will Wright popisuje svojí hru Spore)

Výpis největších kotrmelců, které se udály během velmi krátké počítačové historie. Nejhorší produkty, největší prodělky a
promarněné příležitosti, jak je dal dohromady Miguel Carrasco a kterak to po něm volně přeložil, upravil, opravil a doplnil: Cappy (ehm, hezké self promo, že?)


1) Xerox Alto

Vymysleli myš, grafické rozhraní (okna), vyskakovací menu, bitmapový displej, word procesor (textový editor), pevný disk (hard disk), zabudovanou ethernetovou kartu, e-mail, kreslící program, klávesnici a spoustu dalších věcí – a co z toho měli?

Nic.

Psal se rok 1972 a firma Xerox v tu dobu řešila patentové spory týkající se jejich kopírek a neměla zájem vynakládat peníze na nějakou „blbost“, kterou vymysleli jejich příliš kreativní inženýři v laboratořích v Palo Alto.

A tak se jednoho dne ve firmě objevil Steve Jobs a jeho kamarádi z Apple a hezky všechno okopírovali. Xerox tedy změnil způsob, jakým dnes používáme počítače – a neviděl z toho ani cent (natož dolar).




2) Počítač NeXTcube

V roce 1985 odešel Steve Jobs z Applu a založil vlastní společnost na výrobu počítačů. Ta společnost se jmenovala NeXT a od roku 1988 vyráběla UNIXový super počítač – pracovní stanici NeXTcube. Měla operační systém NeXTSTEP, procesor Motorola 68030 a vyráběla se ve verzích 030 (25 MHz), 040 (25 MHz) a Turbo (33 MHz) Měl pěknou černou skříň, NeXT Megapixel 17“ monitor s vestavěnými reproduktory a rozlišením 1120×832 bodů. Dále klávesnici a myš. V té době nářez, když si uvědomíte, že PC se v té době nedostalo přes rozlišení 720×348 bodů (monochromaticky, tj. černobíle).

Problém byl, že jeden NeXTcube stál 6000 – 6500 dolarů a alespoň z počátku nebyly k dispozici žádné programy, které by na něm mohly běžet. NeXtů se vyrobilo jen 50 000 kusů a jejich výroba stála 250 milionů dolarů. Výsledek? Velká katastrofa.

P.S: Alespoň, že na jednom z těchto počítačů později Tim Berners-Lee vytvořil World Wide Web a použil jeden NeXT jako první web server…




3) IBM PCjr

IBM se snažilo vytvořit cenově dostupné PC. Počítač junior. Nakonec vytvořili strašný IBM-PC nekompatibilní počítač s podivně malou klávesnicí, na kterém nefungoval skoro žádný software.

Protože byl jen o pár dolarů levnější, než IBM-PC kompatibilní klon, nemělo žádný smysl ho kupovat.




4) Apple Newton

Vyráběl se 5 let a nikdy nebyl tak úspěšný, jak v Applu doufali. Důvodem byla vysoká cena, obří rozměry a notoricky špatné rozpoznávání psaného písma. Nikdy se masově nerozšířil. Paradoxně, spousta technologií původně vyvinutá pro Newton se později ujala (po zásadním vylepšení) a tak asi všech 8 modelů Newton nechtěně přispělo k vývoji PDA platformy.




5) Apple 3

Uveden na trh v roce 1980, Apple 3 se stal jedním z nejhorších počítačů všech dob. A taky jedním z nejdražších. Původně byl zamýšlen pro podnikatelský segment s nejvyššími nároky a stál 7800 dolarů. Jenže i byznysmeni měli problém takovou částku za Apple 3 vysolit.

Aby byla situace ještě horší, inženýři, kteří na Applu 3 pracovali dostali zákaz použít k chlazení větráky, takže Apple 3 se notoricky přehříval. Dokonce tak, že vlivem tepla vyjížděly čipy z motherboardu. Technická podpora Applu pak uživatelům radila, aby zvedli počítač asi tak 10 centimetrů nad stůl a párkrát ho nechali spadnou. Tím se měly čipy zasunout zase zpátky do svých slotů. (A občas to i fungovalo…)




6) Apple Lisa

Počítač pojmenovaný po první dceři Steva Jobse a další ze sebevražedných počinů Applu. Rok 1983 a „skvělá“ Lisa za 10 000 dolarů. Vyrobeno jich bylo 100 000. A prodáno? Skoro žádný. Počítač to byl nevýkonný, a uživatelé Applu měli raději Macintosh.




7) Microsoft Windows ME

Microsoft Windows Millennium Edition byl první operační systém s podporou Universal Plug and Play, tedy „zastrč a jeď“. Ve skutečností byl ale s hardwarem méně kompatibilní, než jeho předchůdce Windows 98. Bylo obtížné ho korektně přeinstalovat a přeinstalovat se obvykle musel i jednou týdně (podle typu problému).

Kvůli své nestabilitě si vysloužil nelichotivé přezdívky ME jako „Microsoft Experiment“ (pokus Microsoftu), „Moron Edition“ (blbec edice), „Mistake Edition“ (omyl edice) a „Memory Eater“ (žrout paměti).




8) Microsoft BOB

V roce 1995 vydal Microsoft softwarový balík, který měl pomáhat v orientaci úplným počítačovým nováčkům. Jmenoval se BOB a do paměti mnoha se zapsal hlavně idiotským logem v podobě smějícího se obrejleného xichtu v barvě kvalitně žluklé palačinky. Protože byl vytvořen na námět manželky Billa Gatese, tak se spekuluje, že se BOB podobá Billovi…

Každopádně se to neujalo. Vysoká cena, malý výkon, příliš jednoduché. Co s tím… Ale ne, kecám. Ploště roztomilá zvířátka… a ne že se to neujalo. Nacpali je úplně všude. Jsou i ve Windows XP a určitě budou i někde ve Vista nebo alespoň v Office… Paráda, když je vám pět…




9) IBM OS/2

V roce 1990 se IBM chtělo zbavit závislosti na Microsoftu a snažilo se přijít s vlastním operačním systémem. Jmenoval se OS/2 a později OS/2 Warp. Neujal se. Fungoval úplně jinak než DOS nebo Windows, nebylo snadné se s ním naučit, nic na něm neběhalo (hlavně hry ne) a zazdil ho stupidní marketing, kdy se kopie prodávala jenom s PowerPC čipem. S masivním nástupem Windows 95 a 98 zmizel OS/2 do propadliště dějin.




10) CP/M Garyho Kildalla

V roce 1980 IBM konečně dospělo k závěru, že potřebují uvést na trh svůj vlastní osobní počítač. A to tak že rychle. Posbírali volně dostupné součástky a počítač narychlo slepili.

Už ale neměli čas dávat dohromady svůj vlastní operační systém a tak chtěli nějaký koupit.

V té době byl nejlepší operační systém CP/M od Digital Research, takže jasná volba.

A kde byl Gary Kildall, šéf a majitel Digital Research (původně Intergalactic Digital Research), když na jeho dveře zaklepali pánové z IBM? Kde byl člověk, který vymyslel BIOS, který dal dohromady první CP/M (to mimochodem znamená Programming Language/Micro­processor)?

Mimo kancelář, proletět se v soukromém letadle…

Drahý to výlet. Nebyl u nejdůležitějšího jednání svého života. Jeho zástupci nepřistoupili na podmínky IBM, nic nepodepsali a tak se lidé od IBM vrátili do svých kanceláří s nepořízenou.

Operační systém ale nutně potřebovali. Tak se nakonec s poptávkou obrátili na Micro-Soft, protože si mysleli, že Micro-Soft má práva na prodej CP/M. Microsoft se ale chopil příležitosti po svém a nabídl jim svůj vlastní (ale v té době ještě neexistující) operační systém.

Micro-Soft ho koupil od Seattle Computer Products (Company) za 50 000 dolarů. Jmenoval se QDOS (Quick and Dirty Operating System) a za pomoci Tima Patersona (původně pracoval pro SCP) ho předělali na DOS/BASIC tak, aby mohl běžet na IBM-PC.

První kopie, kterou Microsoft poslal do IBM, měla 300 bugů. V IBM je opravili, celý OS vylepšili a ještě k němu napsali manuál.

I forma zvoleného prodeje byla nová. Šlo o licencování každé jednotlivé kopie, která se vztahovala výhradně na jedno IBM PC. Cena licence? 50 dolarů.

V IBM si mysleli, že se přeci na softwaru nedá vydělat, dá se vydělat jen na hardwaru… Microsoft tak na licencích vydělal miliardy.

Ve skutečnosti v té době neměl ani Gary Kildall a jeho firma Digital Research hotovu verzi schopnou pracovat na 16-bitových počítačích, ale to není podstatné.

Když v roce 1994 Gary Kildall ve věku 52 let zemřel, počítačová média si toho ani nevšimla…

Nedávno jsem psal o tom, jak se jeden z Geeků naštval na Google a že to může představovat „bod zlomu“. Do stejného sledu událostí zapadá i článek na ReadWriteWeb od Alexe Iskolda, který v něm popisuje, jaké má Google slabiny a jak se rodí jeho budoucí konkurenti. Navíc odkazuje na jiný článek v NYTimes od Miguela Helfta, který vyšel 1. ledna 2007 a který se nese ve stejném duchu.




Otázka tedy zní: Kdo překoná Google? Vytýčeny jsou zhruba… tři okruhy, ve který by měl být případný „Google-bijec“ lepší, než Google:

1) Lepší vyhledávací technologie – výsledek hledání má větší kvalitu/relevan­tnost k dotazu
2) Lepší uživatelské rozhraní – výsledek je uživateli prezentován v lepší formě
3) Vertikální vyhledávání (úzce specializované vyhledávání) – kombinace lepší technologie a lepšího podání výsledku


Prezentovány jsou firmy, které mají lepší technologie a lepší uživatelské rozhraní a nebo jsou lepší v úzké specializaci, nicméně závěr článku je, že Google ještě nějakou (hodně dlouhou) dobu zůstane na špičce, protože zkombinovat všechny tři okruhy dohromady, ještě sehnat dostatek investičních a marketingových dolarů není sranda.

A potom je tu ta možnost, že Google svého úspěšného rivala koupí ještě dřív, než se mu podaří vybudouvat si renomé a lepší postavení na trhu (stejně jako se to stalo s YouTube).

Jedna z klíčových postav stojících za prohlížečem Mozilla Firefox, Blake Ross dnes říká, že ztrácí víru ve vyhledávací engine Googlu. A proč?

Jak napsal ve svém blogu, nelíbí se mu, že Google začal navádět hledající uživatele přednostně na své služby. Mezi ně uvádí Google Calendar, Blogger a Picasa, které se objeví po zadání fráze, která obsahuje „calendar“, „blog“ nebo „photo sharing“.

Dále říká, že je to špatné pro konkurenci, ale stejně špatné pro Google. Přiznává, že Yahoo! nebo Ask dělali/dělají to samé, ale že oni nevybudovali svůj byznys na tom, že jsou nezpochybnitelně důvěryhodní. Že nikdy nebudovali demokratický systém vyhledávání, od kterého dostane uživatel/tazatel to nejlepší, bez ohledu na to, od koho služba pochází a kam link vede.

I když je to na Googlu provedeno formou „tipů“ (to jsou ty barevným kolečkem označené odkazy nad výsledkem hledání), stejně jsou tyto „tipy“ pro uživatele špatné, protože služby, které doporučují, NEJSOU NEJLEPŠÍ.

Toliko Blake Ross.


Když jsem ten článek četl, hned jsem si uvědomil, co se vlastně děje. A řeknu vám, v historickém kontextu mě realita internetu někdy docela děsí. Proč? Tak zaprvé rozhodně nejsem první, kdo si toho všimnul a za „reálným děním“ mám pár měsíců zpoždění. A potom jsou tu jisté okolnosti, které…



A potom jsou tu jisté okolnosti, které dávají tušit, že tohle bude mít dalekosáhlé následky.

Propagace vlastních služeb je typická snaha o posílení postavení. Je to jakési občůrávání si vlastního teritoria, snaha o dominanci a o monopolizaci. Google taky není první ani poslední firma, která se takhle chová, i když Google sám o sobě rozhodně monopol není.

ALE je otázka, jestli si toho Ross nevšiml trochu účelově. V tomto směru vůbec nemusel zmínit Google a jestli si opravdu někdy myslel, že Google tvoří „demokratický“ vyhledávací engine, tak to bych se hádal.

Dneska každé malé dítě ví, že Google se snažil vytvořit nejlepší vyhledávací systém co to šlo – a to mu taky vyšlo. To je to, proč ho lidé původně začali používat a proč si na něj zvykli. Pro důkazy není třeba chodit daleko, stačí, aby si každý porovnal, jaké výsledky mu vrátí vyhledávací služba Microsoftu (msn), a jaké výsledky mu vrátí Google. V drtivé většině případů bude lepší Google… a Google is the best, yes yes yes, říká se.


Přitom si ale uvědomte, jak se Google chová dejme tomu v Číně (stejně jako Yahoo! a další), kde vesele cenzuruje co se dá a je mu úplně jedno, jaké výsledky na Čínském trhu vrací jeho vyhledávací engine (tím myslím, kolik novinářů kvůli jeho praktikám zavřou a umlátí ve vazbě). Podstatné ale je, že tam je, na tom trhu, že roste, a že z toho má dobrý pocit. Tím pádem rozhodně nejde o nějaký demokratický vyhledávací engine – a ani v globálu ne – to abychom se pochopili.

Důvod je prostý, řeklo by se, že až pitoreskně tradiční. Dnes za Googlem stojí žraloci – tedy rizikoví investoři. No a investoři mají pochopitelně rádi jenom rostoucí grafy, jejich chlebíčkem jsou spekulativní zisky a civění do statistik. Investoři mají v popisu práce řešit, kolik z toho byznysu teče peněz nebo neteče peněz. To je ostatně normální, když někam nalijete svoje peníze tak taky budete chtít vědět, co se s nimi děje… že ano.

Žraloky je nutné mít vždy na své straně. Běda, kdyby se otočili proti vám.

Jenže firma pak musí pečlivě zkoumat, proč tu kterou službu navštěvuje 80 tisíc a ne 85 tisíc lidí nebo třeba 90 tisíc lidí. Jak by se to dalo změnit a jak to „prolinkovat“ aby se to natlačilo co největšímu počtu „oveček“ a víc to vynášelo. Aby také ne, když třeba rozdíl mezi sponzorovaným (placeným) a normálním odkazem (relevantním ve vyhledávání) pozná asi jenom 18 procent uživatelů. Proč toho nevyužít? Horší je, když si z toho někdo udělá jediný smysl života.

Protože kvůli tomu Google nalinkuje svojí vlastní službu – na úkor všech ostatních – a BUM ho. Udělá chybu, která naštve pár lidí jako je Blake Ross.

A jsme u toho. Celé to má minimálně dva aspekty. První je ten, že člověk by si myslel, že to firma velikosti Googlu nemá za potřebí. Ale kdo zná historický vývoj v IT a na internetu zejména, tak ten přesně ví, že Google má důvod „občůrávat“.

Abych to dokázal, tak si dáme malý test. Pamatujete si ještě na „Excite.com“? Aha, nepamatujete. A co třeba „WebCrawler.com“? Pamatujete? Taky ne. Tak vzpomenete si alespoň na Altavistu? Když byla ještě na adrese „http://altavis­ta.digital.com“? Aáaha. Taky nevzpomenete… Hm… A říká vám vůbec něco pojem Lycos? InfoSeek? Vzpomenete si jak se v roce 1999 objevila super vyhledávací služba „AllTheWeb.com“? A jak jí v roce 2003 koupila Overture (dříve GoTo) za 70 milionů dolarů? Taky o tom nic nevíte?… Tak musíte určitě vědět, jak Google utratil miliony na vývoj vlastní služby video.google.com. A nakonec musel rezignovat a koupit YouTube…

Všechny tyhle firmy se snažily všemi prostředky, aby je nikdo nepřekonal, aby se jim nikdo nenacpal na jejich trh, aby jim nepřebral jejich uživatele a aby ony zůstaly největší, rostoucí, prostě monopol no. 1.


A hádejte co se stalo. Nikdy se to nikomu nepovedlo. Bez ohledu na to, jak velké území „občůral“.

Ani Google nebude navěky no.1. Na internetu není nikdo dostatečně velký na to, aby nemohl být hned zítra naprostá nula. A vůbec to nemusí být tak, že padne rovnou na hubu – umírání může být pozvolné a dlouhé.

Možná si teď říkáte že kecám. Že to prostě není možné. Tak já se Vás zase zeptám: Už jste někdy zažili, aby vám přes víkend zmizela ze serveru čtvrtina návštěvníků a vy jste nevěděli proč? Určitě jsem nebyl sám, kdo to někdy zažil. Buďte si naprosto jistí, že to funguje i v globálním měřítku. Čili věřte tomu, že Google může skončit jako jakákoliv firma před ním a že bude fungovat jen do té doby, dokud někdo nepřijde s něčím lepším a dokud ho lidi budou potřebovat. Jenom poločas rozpadu může být mnohem delší než u malé firmičky, ale o tom už jsem ostatně hovořil.

Znova musím (trochu otravně, já vím) poukázat na to, že internet je otevřené vývojové prostředí, volná soutěž a nikde není zaručeno, že právě teď někde na univerzitní koleji nesedí nějaký, zatím bezvýznamný studentík, který namísto povinné účasti na přednášce, datluje do svého počítače zárodek nového revolučního vyhledávacího enginu – a ačkoliv ho dopředu nežene pokyn zadavatele, má touhu něco změnit a vyhledávač, který má zrovna k dispozici (hledací engine Googlu a dalších), mu z nějakého důvodu nevyhovuje. To je celé.

Taky není nikde zaručeno, že někde opodál nesedí nějaký znuděný rizikový investor, který zrovna nemá co na práci a hledá nadějné technologie, do kterých by mohl vrazit ladem ležící kapitál. Nebo že se někde nerodí nějaký nadějný model financování, který postaví fungování internetových služeb úplně na hlavu a otočí „kormidlem dějin“.

Jestli se ti dva nebo tři dají dohromady a něco nerozjedou je otázka. Taky to není hlavní část příběhu a celá část skládačky. Důležité je, že to prostě takhle funguje.


A teď ten druhý aspoekt. Z textu jste možná vytušili, že pamatuji dobu, kdy si nadšenci dávali na svoje stránky ikonku Seznam.cz, kdy se sítě stavěly výhradně na koaxiálních kabelech a kdy nejlepším prostředkem internetové komunikace byly BBSky.

Aby byla celá pointa příběhu osvětlena a celá skládačka úplná, musím se zastavit u posledního inventáře úspěchu každého podnikání na internetu. Tím jsou lidé. A ne ledajací lidé. Říká se jim „Guru“, „Geek“ a nově se vžil pojem „Nerd“. To je sorta „compoholiků“, počítačových nadšenců, profíků, různých IT fandů a zaměstnanců IT firem, kteří berou svojí práci jako hobby a nezřídka jí opravdu rozumí. To je skupina lidí, kteří primárně rozhodují o tom, co se ujme a co ne – a kam se vydá celé internetové stádo.

Jakmile totiž nějaká služba, technologie, cokoliv, nezaboduje u nich, nikdy už se masově nerozšíří.

Nevěříte? Fajn. Tak znovu. Opět si položte jednoduchou spekulativní otázku. Kde si myslíte, že by dneska byl třeba takový Seznam.cz (když už jsem ho předtím zmínil), kdyby ho první uživatelé českého internetu nepodpořili ikonkami na svých stránkách?

Vsadím se o co chcete, že by se nikdy nedostal tam, kde je dnes. Ba co hůř. I dnes, když si nějaký začínající uživatel koupí počítač, notebook, a chce si změnit domovskou stránku v prohlížeči. Kam jí nasměruje? Na jakou adresu? Jak jsem měl možnost vysledovat, tak na takovou, kterou mu někdo (nějaký člověk „co tomu rozumí“) doporučí. A ten „co tomu rozumí“ mu doporučí obvykle takovou, o které si myslí, že je pro „nováčka“ nejvhodnější…(bez ohledu na to, jaké má chyby nebo nedostatky). Kolik tímhle způsobem Seznam.cz získal nových uživatelů? 1 procento? 10 procent? 50 procent?… Nevím.

Ale vím, že to funguje. Že to funguje jak v ČR, tak i v globálu. Stejně tak to bylo s Googlem, se Skype, a se spoustou dalších technologií. Před nimi tu byly podobné alternativy, někdy dokonce ještě lepší, ale Geekové a Nerdi se z nějakého důvodu rozhodli pro něco jiného… A to si vemte, že nešlo jenom o technologie. Vždycky se řešilo, kdo je „The Good, The Bad and The Ugly“. (Třeba Linuxová komunita je tímto druhem uvažování myslím pověstná…).

V případě Googlu by se nemělo zapomínat na to, že i ten Google nějak začínal a říká se, že když se v roce 1998 pokoušeli jeho protagonisté někomu natlačit svojí „PageRank“ technologii, nikdo jí nechtěl. Nikdo. Dnes to možná zní jako špatný vtip, že nikdo nechtěl technologii, která má dneska cenu pár miliard dolarů… Ale jediný kdo jí nebyl líný otestovat byli Geekové a ti jí nakonec doporučili i svým známým – bez ohledu na to, že běžela na pronajatých serverech… Google měl „fair play“ image, byl The Good.



Pointa

A teď ta pointa. Aniž bych nějak přeceňoval roli Geeků na vzestupu Googlu, aniž bych přeceňoval dosah a dopad jednoho článku, tak je naprosto nesporné, že když někdo, jako je Blake Ross, který patří mezi typické Geeky (a tím pádem má nějaké renomé), začne kritizovat Google (i kvůli blbosti), stane se to, čemu se jednoduše říká „bod zlomu“. Prostě předěl. Změna směru. Otazník se třemi vykřičníky ve složené závorce. Totální průšvih na entou. Nikdo neví, co bod zlomu vlastně bude znamenat. Možná nic, možná taky všechno. Dneska už se může Google nacházet ve stádiu „The Ugly“ a nemusí o tom vědět.

Bod zlomu je nevratný. Proces hledání lepší alternativy už začal někdy na začátku tohoto roku a už ho nepůjde zastavit. Je to prostě druh výhybky, která může i dobře rozběhnutý vlak velice rychle vykolejit. Otázka je, kdy se tak stane.

Můj postřeh je asi takovýto. Zběžně jsem pročetl diskusi na toto téma na Rossových stránkách. 130 příspěvků za 4 hodiny u samotného článku je hodně slušná porce, 480 příspěvků je na Slashdotu za tu samou dobu. Článek nalinkovaly i 3 hlavní Geekovské sajty… Zdánlivě okrajové téma, řeklo by se…ale borci se v tom už hrabou a budou to řešit ještě hodně dlouho – a nepřestanou s tím, dokud to nějak nevyřeší.

Tím pádem od tohoto okamžiku začíná nová/už trochu jiná historie Googlu. Alternativy budoucího vývoje mě napadají jenom tři.


1) Google se umoudří a Geekové + Nerdi mu odpustí a zase ho budou mít rádi (happy end)

2) Google se NEumoudří, ale Geekové a nerdi NEnajdou ke Googlu adekvátní alternativu. Google se stane trpěným zlem. Bude třeba něco jako Microsoft.

3) Najde se lepší alternativa.


Zjednodušeně řečeno, Google má jedinou kliku, že (zatím) neexistuje lepší alternativa – nebo tato alternativa není dostatečně známá – nebo nemá výrazně lepší výsledky (o tom si povíme v dalším článku). (Okopírované technologie chytrými Čínskými kluky zatím nepočítám…).


Dodatek

A ještě něco. Aby nevznikla nějaká mýlka. Jsem si naprosto vědom toho, že Google dělá co může, aby se ho případný odliv hrstky Geeků a Nerdů (těch nebude ani 5 procent uživatelů) nijak zásadně nedotkl. Snaží se masivně investovat do reklamy a do vlastní propagace. Namátkově připomenu, že třeba nacpal 1 miliardu dolarů do AOL, v únoru 2006 zaplatil výrobci počítačů Dell další miliardu za distribuci Google toolbaru v jejich PC, dále podepsal 3 letý kontrakt s MySpace za 900 milionů dolarů a tak dále. Svoje technologie poskytuje ostatním vyhledávačům a je dobře pojištěn na vícero frontách.



Ale upřímná otázka přímo na Vás: "Čím vším Vám zrovna vadí Google? ......(konec provokace)