Entries Tagged 'Články a názory' ↓

Vítejte v nové verzi CappyTech blogu.

Jsem rád, že jste si sem našli cestu.

V tuto chvíli začíná CappyTech svůj nový život. A to hlavně díky spolupráci s jedním IT specialistou, jehož zásluhou může CappyTech fungovat v nové verzi, v novém prostředí a na nové doméně. Tímto bych mu chtěl veřejně poděkovat.

Zatím je migrace ze starého systému umístěném na Bloggeru někde na půli cesty. Může se stát, že CappyTech.com nebude občas dostupný, občas nebude fungovat správně a občas se bude zmítat v chaosu. Nedokážu říct, jak to vlastně bude.

Nikdy jsem se nespokojil s nějakým jakože „ideálním stavem“, takže jakmile dojdu k závěru, že něco není ideální, perfektní nebo že něco nefunguje, tak se budu snažit to opravit nebo zlepšit. Připravte se tedy na změny prováděné tak říkajíc za pochodu.

Určitě se podívám, jestli by nebylo možné realizovat nějaké vyloženě „pro-čtenářsky-orientované“ změny, aby se věci tady daly číst v co možná nejlepším komfortu. Chtěl bych se rozloučit s YouTube. Velmi pravděpodobně změním politiku zveřejňování článků. Zkusím se více věnovat technicky zajímavým věcem a technice vůbec. Nějaké ty cool věcičky, které se techniky netýkaly (hudba, fantastické věci a podobně), také budou, ale budou trošku více oddělené od standardního obsahu.

Připravte se na změnu v četnosti aktualizací. Ne že bych zlenivěl nebo že bych si říkal „jeden článek za týden stačí“. Opak je pravdou. Problém je v tom, že se to na mě začíná valit. Takže až si budete říkat, „kde se ten Cappy fláká a co kde zase dělá, jaktože nevyšly žádné články?“, tak budu pravděpodobně uvrtán do jednoho z 9 větších a nejméně 3 menších projektů, mezi něž tento blog raději nepočítám. Tímto je zjevné, že pravidelnost aktualizací tohoto blogu půjde k šípku.

Mnohé projekty jsou takové povahy, a tak náročné (na mozky i pracovní sílu), že trpí nedostatkem lidí. Takže se budu muset poradit s kolegy a pokusit se o menší nábor prostřednictvím tohoto blogu.

Co se týká blogu, v plánu mám i spoustu dalších věcí, se kterými vás prozatím nebudu zatěžovat. Určitě na ně dojde. Ale je potřeba ještě chvíli vydržet.

Cappy

Jak jste si mohli všimnout, poslední článek tu vyšel v neděli 6. dubna. Dneska je třináctého…

Problém není v tom, že bych nechtěl psát, i když mám stále méně času. Pořád je o čem psát a tu hodinku nebo dvě si vždycky najdu.

Problém je v tom, že zklamalo technické řešení, které jsem pro tento blog zvolil.

Kombinace technického řešení – Google (pro doménu, redakční a publikační systém Blogger) + YouTube (pro systém na sdílení videí) – se ukázala jako naprosto nepoužitelná.


Proč?

Problém:

1) Doména
Doména cappytech.blog­spot.com je nevhodně zvolená. Zamezila sice tomu hlavnímu, odradila hordy „strašně chytrých“ blbečků, ale ve skutečnosti je nezapamatovatelná. Pokud se mi donesou zprávy, že někdo musel použít vyhledávač Google, Seznam, Live, Snap a podobný, aby se na moje stránky opětovně dostal, tak je něco špatně.

Moje chyba.

Google umožňuje publikaci na vlastní doméně, takže toto je do budoucna řešitelné.

Jenže…

2) Redakční a publikační systém
Po nějaké době se ukazuje, že se Blogspot (Blogger) nevyvíjí tím směrem, jakým bych si představoval. Jinak řečeno, nevyvíjí se vůbec. Horko těžko hledám nějaké výmluvy, proč u Blogspotu zůstat. Je to takový mix dobrého se špatným, a já mám ten dojem, že ho ve skutečnosti nevyvíjí ti lidé, kteří by ho také osobně a na denní bázi používali. Mám takovému systému do budoucna věřit?

Pro Google by měli pracovat ti nejlepší specialisté na světě. Google má na to, aby je zaplatil. Ale kde je to vidět? Kde jsou ty fantastické služby budoucnosti?

Je nespokojený uživatel tím kýženým výsledkem? A já jsem nespokojený velmi.

V počínání vývojářů Bloggeru nevidím dostatek fantazie, dostatek vizionářství, dostatek pochopení pro potřeby uživatele.

Když si vzpomenu na ty začátky, kdy jsem si všechny úpravy systému musel dělat sám, aby to vůbec bylo použitelné, tak si musím vynadat, že jsem se do toho vůbec pouštěl.



3) YouTube
Původně jsem chtěl, aby každá psaná informace byla doplněna také o videoprezentaci. Prostě video. Výborný nápad, který se osvědčil.

Jako hlavní systém pro sdílení videa jsem zvolil YouTube. Chyba.

Z počátku se to skutečně jevilo jako úžasná volba. Ovšem šéf projektu jménem YouTube zjevně neodvádí dobrou práci. S postupem času, jak se neustále projekt „vyvíjel“ se stalo to, že YouTube přestalo sloužit mě (a mým čtenářům) – ale já jsem začal sloužit YouTube (z čehož mají čtenáři prdlačku).

Když YouTube začalo dávat na konec mého (pečlivě zvoleného) videa preview videí tzv. „k němu relevantních“ (a to aniž by se mě někdo zeptal) pochopil jsem, že se ze systému na sdílení videa stala jen jakási „show-central“.

Nehodlám být jedním z kašparů, kteří se na „show“ podílejí.

Vím přesně, proč byl tento systém zvolen. Říká se tomu „princip žumpy“. Vytváří se z toho důvodu, aby rostly grafy návštěvnosti. Proto se systém plní čím dál tím větším množstvím sraček a nic netušícím návštěvníkům se aktivně prezentuje pod heslem: „Podívejte se na naše nová hovna“. Doslova.

A to ani nezmiňuju to, že absolutně nemám jistotu, že video na serveru zůstane a že se přehraje uživateli i za měsíc nebo dva. Nemám potřebu dělat věci, které za pár
měsíců nebudou k užitku.





Co s tím?

Na řešení hodlám zapracovat. Jakýkoliv nápad je dobrý. Už jsem dostal pár tipů, jak si poradit. Nějaké další by se určitě hodily. Takže v tuto chvíli jsem ve stádiu vymýšlení, co dál.

Jakmile bude něco nového, dám vědět.

Investovali byste svoje peníze, svoje, třeba těžce vydřené peníze, do společnosti, jejíž zaměstnanci jsou na tomto obrázku?



Kolik byste této bandě hypíků v nežehlených košilích bez kravat, ve zmuchlaných tričkách a svetrech vlastně dali? Kolik byste investovali třeba do toho debílka vlevo dole?

Investovali byste 10.000 dolarů?

Investovali byste 5.000 dolarů?

Investovali byste 1.000 dolarů?

Investovali byste 100 dolarů?

Nebo alespoň 1 usmolený dolar?

Kolik byste chtěli vidět Powerpointových prezentací, než byste jim dali ten 1 dolar? Kolik business plánů byste pročetli? Kolik studií a kolik účetních rozvah byste si nechali vypracovat? Než byste se rozhodli?



A co kdybyste předem věděli, že tato fotka pořízená 7. prosince 1978 zvěčnila zaměstnance společnosti Microsoft Corporation, která toho času sídlila v Albuquerque, Novém Mexiku (před stěhováním do Washingtonu)?

Aha.

To byste se asi v investování přetrhli… A dlužno dodat, že byste nebyli sami.

Zleva a shora je to Steve Wood, Bob Wallace, Jim Lane, Bob O' Rear, Bob Greenberg, Marc McDonald, Gordon Letwin, Bill Gates, Andrea Lewis, Marla Wood a vpravo dole Paul Allen.

Dodatek: Nikdo z fotografovaných neopustil společnost se jměním nižším, než 1 milion amerických dolarů. A jsou pochopitelně i tací, kteří si v Microsoftu vydělali podstatně více…

Osamocený fenomén?

Ani náhodou.

Takhle je to totiž vždycky…


Věci se zdají a vypadají jinak, než jaké ve skutečnosti jsou. A tak to je.

Na základě překvapivé nabídky Microsoftu na odkoupení Yahoo! za 44,6 miliardy dolarů z minulého pátku, se objevují spekulace, že Yahoo! začalo intenzivní vyjednávání se společností Google. Cílem těchto rozhovorů není nic jiného než zjistit, jestli neexistuje nějaká alternativa pro převzetí Microsoftem. Šéf Yahoo!, Jerry Yang, nyní potvrdil, že jeho společnost skutečně hledá alternativy, ačkoliv nejmenoval Google, ani žádnou jinou společnost, se kterou by firma měla vyjednávat.

Agentura Associated Press se ale dostala k insiderským informacím a cituje Yanga, jak píše v jednom emailu: „Naše vedení (board of directors) starostlivě zkoumá široké spektrum potenciálních strategických alternativ…“.

Toliko oficiality

V praxi to znamená, že je yahoo!, lidově řečeno, momentálně v průseru a klucí z vedení (jmenovitě oba zakladatelé, Jerry Yang a David Filo) mají bobky, protože je jim naprosto jasné, co se stane, až budou pod hlavičkou Microsoftu. Takže se není co divit, že se snaží zabránit převzetí za každou cenu a že nechtějí, aby je Microsoft pohltil.

No, a zatím to vypadá, že pokud Yahoo! ještě před Microsoftem nekoupí Google, tak si můžou sbalit kufry. Není mi ale dost jasné, proč by měl Google vlastně Yahoo! kupovat. Víceméně všechno, co nabízí Yahoo!, nabízí i Google a to co nenabízí, většinou stojí za starou bačkoru.

Navíc to není jediný problém, kterému Yahoo! momentálně čelí. Mít akciovku je totiž skvělá věc, ale jen do té doby, než akcionáři začnou reptat, že výnosy z akcií nejsou dost velké. A podle řady analytiků to právě vypadá tak, že pokud Yahoo! nakonec nepřistoupí na nabídku Microsoftu, bude stejně muset najít jinou společnost, která je odkoupí – nebo budou muset provést radikální změny v tom, jak vlastně fungují a jak vydělávají peníze.

Aby to nebylo málo, tak na trhu není a neexistuje dost velkých a dostatečně silných společností, které mají sílu Googlu nebo Microsoftu. Nehledě na to, že převzetí Googlem ještě mohou zhatit protimonopolní instituce, regulátoři a nakonec únik ze spárů Microsoftu nebude možný.

V průběhu dohadů Yahoo! pochopitelně ztratilo z části své hodnoty a je velmi pravděpodobné, že Microsoft přejde do druhého kola ofenzivy, přitlačí znova na Yahoo! a zvýší nabídku tak, aby se usnadnilo rozhodování všem přímo i nepřímo zainteresovaným osobám.


K události si neodpustím specifický komentář (proto to také píšu, že ano :o). Vždycky když se něco takového stane, tak si vzpomenu na výrok jednoho hokejisti. „Můžete si stokrát myslet, že jste největší a nejsilnější a vždycky když se to stane, tak se objeví někdo ještě větší a u manťáku s vámi zamete“.

A to je přesně ono. Portály jako Lycos, Altavista, Excite nebo právě Yahoo! zažily obrovský boom na konci devadesátých let minulého století. Yahoo! se na trhu chovalo tak, že zkupovalo každou službu nebo internetovou společnost, která měla jen trochu větší úspěch.

A najednou konec. Firma nedokáže konkurovat.

Jen tak mimochodem. 22. ledna Yahoo! oznámilo, že bude muset propustit stovky zaměstnanců a 29. ledna vyhodili tisícovku lidí. Celkem 7 procent všech svých zaměstnanců…

„Here comes another bubble…“

Asi jste v poslední době zaznamenali informaci, že byl zastaven vývoj prohlížeče Netscape Navigator. Současným uživatelům Netscape Navigatoru byl jako náhrada doporučena Mozilla FireFox.

Důvod zastavení vývoje je veselý a já jsem se mu od srdce zasmál. Manažeři uváděli, že Netscape měl méně než 1 procento uživatelů – a proto že musel skončit.

Tak jsem si jenom tak pomyslel, co by se stalo, kdyby to při jednom procentu uživatelů z celkového podílu na trhu zabalili všichni…

Chci říct, že vysvětlení je to samozřejmě nesmyslné. Tady nejde o žádné jedno procento, ani tržní podíl. A těch důvodů, proč musel Netscape skončit, by se našla hromada. Stručně řečeno, prostě jim došly peníze a už se jim nechtělo ztrátový projekt dotovat.

Jiná situace by asi nastala, pokud by svůj internetový prohlížeč prodávali a měli 1 procento uživatelů ze sumy internetové populace, tak to by se asi radovali, to by si asi vískali (protože by byli v balíku). Jenomže to je právě to, oni sice měli 1 procento – ale nic neprodávali, všechni jejich uživatelé byli „neplatiči“.

Co se tady vlastně stalo? Zkrátka skončil internetový projekt (projekt prohlížeče), který nevydělával žádné peníze. Konec.

Netscape je ukázkový příklad toho, jak je možné pohřbít produkt, který byl kdysi na technologické špičce, který byl zajímavý, který měl nejširší uživatelskou základnu a který měl svoje fanoušky. Přesto mu něco chybělo.

To něco byl obchodní model.

Důležité je, že ani současný obchodní model, který se používá pro internetové prohlížeče, není nijak dobrý. Prostě negeneruje zisk a tudíž je absolutně k ničemu. Prostě neexistuje.

Ostatně, slovní obrat „obchodní model“ je něco, co mě na tomto případu fascinuje. Stačí si jednoduchou logikou uvědomit, jak se uživatel dostával k internetovému prohlížeči dříve a jak se k němu dostává nyní.

Dříve:
1) Koupil si operační systém
2) Vybral si internetový prohlížeč
3) Koupil si internetový prohlížeč na přenosném médiu
4) Nainstaloval internetový prohlížeč
5) Začal používat vybraný internetový prohlížeč

A nyní:
1) Koupí si operační systém Windows
2) Spustí Internet Explorer (zdarma obsažený ve Windows)
3) Napojí se na web „nezávislého internetového prohlížeče“
4) Pomocí Internet Exploreru si ho stáhne do počítače
5) Nainstaluje internetový prohlížeč
6) Porovná s již instalovaným Internet Explorerem
7) Když my vyhovuje více nový prohlížeč, začne ho používat

Přičemž jsou tu ještě stínové kroky 7) a 8)
8) Nikdy neodinstaluje Internet Explorer
9) Pokud používá legální Windows, vždy si nainstaluje novou verzi IE (Update) a znovu ho porovná s prohlížečem, který používá místo Exploreru…

Internet Exploreru se nyní uživatel nezbaví. A to je přesně to, co mě na tom fascinuje.

Je naprosto zjevné, že Microsoft nedal do svého operačního systému Internet Explorer proto, aby udělat radost uživatelům – ale proto, aby zlikvidoval obchodní model, který používala konkurence. Takže Microsfot udělal to, že místo „Bridže“ začal hrát „Žolíky“. Prostě změnil pravidla hry. A vývojáři Netscape Navigatoru nevymysleli nic lepšího, než že začali hrát Žolíky s Microsoftem a dali svůj prhlížeč také zdarma.

Měli nějakou možnost, jak se tomu vyhnout? Samozřejmě že měli, ale to by si napřed museli uvědomit, že v životě nemůžou přistoupit na pravidla hry, které jim naservíruje konkurence.


Netscape je jenom jeden příklad z mnoha. Podobný osud nakonec samozřejmě postihne naprosto všechny prohlížeče. Zůstane prohlížeč jenom jeden, tedy ten, který bude dodáván s nejrozšířenějším operačním systémem… Jestli tomu ještě nevěříte, tak rychle sundejte klapky z očí. Je úplně jedno, že je Opera rychlejší a technologicky pokročilejší než IE, je úplně jedno, že 30 procent uživatelů má FireFox a že počet majitelů FireFoxu roste… To nic neznamená – pokud tu není funkční obchodní model, který by přízeň uživatele přetavil na zisk.


Update: 5.1.2008, 18,52 hod
Na závěr dávám přehled, timeline, jednotlivých browserů, které jsou dostupné uživatelům různých operačních systémů. Ani jeden z nich nevydělává (ale jediný Microsoft si to může s Internet Explorerem dovolit).

Totální nestíhačka je situace, kdy nemáte čas absolutně na nic.

Můj případ.

To je prostě stádium, ve kterém se teď momentálně nacházím. I tenhle kraťoučký článek píšu v podstatě za pochodu. Ty tam jsou všechna novoroční předsevzetí…

To mi připomnělo, že jsem zapomněl vyřídit pár emailů, které jsem měl vyřídit včera touto dobou, takže se na ně jdu vrhnout. Update webu ale bude co nevidět.

Doufám…

Příliš mnoho projektů… Cappyho smrt.

Cappy Tech blog má náározéninýýý :D

Dnes je to právě jeden rok, co jsem začal psát tento blog.

Za tu dobu, tj. 365 dní, jsem napsal 1111 článků, kratších či delších postů, různých postřehů a zajímavostí.

Schválně jsem si dal záležet na tom, aby počet článků za rok byl 365. Původně jsem uvažoval tak, že bych teoreticky mohl napsat denně jeden článek. To byla taková meta. Sice jsem si nedokázal představit, jak to budu dělat, ale chtěl jsem se prostě věnovat každý den nějaké technické zajímavosti nebo zajímavému tématu. Předpokládal jsem, že bych těch 200 článků ročně zvládnout mohl.

Toto předsevzetí vzalo za své už někdy v půlce roku, protože jsem se věnoval i věcem, které s technikou nebo vědou tak úplně nesovisely. Psal jsem i o mnoha věcech, které mě právě zajímaly a nakonec to bylo 500, 700, 900… 1000 článků, na kterémžto kulatém čísle jsem chtěl skončit – abych měl kulaté výročí… což ale zase nevyšlo, takže nakonec jsem to udělal tak, aby to bylo těch 1111 článků, a to bez tohoto článku, protože s ním je to 1112.

Nevím jistě, jestli i do budoucna budu schopech updatovat tento skromný blog tímto tempem. Momentálně se věnuji asi sedmi projektům zároveň (blog nepočítám), takže je evidentní, že sedím jedním zadkem na mnoha židlích. Přesto se pokusím, aby to za rok bylo třeba těch 2222 článků.

168 hřibů. Některé u cesty, některé v trávě, některé ve smrčinkách, dohromady dvě přepravky. Některé kusy s kloboukem větším než ruka.

Úroda v obrazech.